18.dubna tr. se čtyři členové naší obce připojili ke skupině asi 33 studentů Střední průmyslové školy ve Vítkovicích, kteří se spolu se svoji profesorkou Mgr. Hruškovou vydali na jednodenní návštěvu bývalého koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.
Do základního tábora Auschwitz I. přijelo několik autobusů s mladými lidmi z různých zemí s cílem navštívit jedno z míst genocidy. Nebyli jsme sami.
Pokud mladší lidé jeli v autobuse nebo stáli mezi bloky, bylo slyšet čilé rozhovory a povídání o tom, co mladé lidi zajímá. Avšak ve chvílích, kdy vstoupili do některé z expozic, bylo na mladých lidech vidět, jak na ně dopadla tíha pietní atmosféry a ruch rozhovorů se náhle změnil. Fyzické doklady genocidy – kufry, vlasy, brýle, boty obětí – silně působí na city nejen mladých lidí, ale také na nás starší. Z podzemních cel jsme se raději snažili co nejrychleji dostat ke světlu.
Znovu jsme prošli známou bránou s nápisem „ Arbeit macht frei,“ abychom se přemístili do tábora Auschwitz II. – Birkenau, kde zahynula většina obětí této nacistické „továrny na smrt.“ Zde členové naší obce položili na pamětní desku českým obětem kamínky, které přivezli z Israele.
Účast nejen přítomným studentům dala jistě mnohem víc, než obsahují osnovy výuky. Ale i my dospělí jsme nemohli vytěsnit ze svých myšlenek text z jedné z expozic:
"Kdo si nepamatuje historii, je odkázán na její znovuprožití."
Vnitřní sílu tohoto citátu si uvědomí člověk teprve až tam – v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau – největším hřbitově evropských Židů.
