Některé svátky mají pevné datování podle židovského kalendáře a jiné jsou pohyblivé, závislé na měsíčních úplňcích. Vzájemně se od sebe dost liší, ale všechny shodně připomínají důležité okamžiky historie národa a náboženské dědictví jeho kultury.

Roš ha-šana (hebrejsky רֹאשׁ הַשָּׁנָה‎‎, doslova „hlava roku“) je židovský Nový rok, který se slaví 1. a 2. dne měsíce tišri, tj. podle gregoriánského kalendáře zhruba období září až října. Tento den Mišna uvádí jako den, od něhož se počítají roky židovského kalendáře. Podle židovské tradice byl v tento den stvořen svět. Jedná se o první z Vysokých svátků (hebrejsky יָמִים נוֹרָאִים‎‎, Jamim nora'im, tj. „Dny bázně“, „Dny úcty“, „Hrozné dny“ a prvním dnem tzv. „Deseti dnů pokání“ (hebrejsky עֲשֶׂרֶת יְמֵי תְּשׁוּבָה‎‎, aseret jemej tšuva), jež jsou nejdůležitějšími dny v židovském roce.

Tašlich (hebrejsky: תשליך, doslova „odhodíš“) je výraz označující symbolické odhození hříchů na Roš ha-šana na znamení individuálního pokání.[1] Kořeny tohoto zvyku bývají datovány do raného středověku. Mnozí velcí učenci (např. Gaon z Vilna) dokonce tento zvyk v minulosti zavrhovali a označovali jej jako pověrčivý zvyk. V řadě komunit je ale dnes praktikován.

Jom kipur (hebrejsky יוֹם כִּפּוּר), označovaný také jako Jom ha-kipurim (יוֹם הַכִּפּוּרִים), v českém překladu den smíření, je největší židovský svátek, jeden z vysokých svátků v judaismu. Mezi sefardskými Židy je Jom kipur nazýván jako den „trýznění duší“ a „očisty od hříchu“ (Lv 16:29-34; 23:27-32; Nu 29:7). Připadá na 10. den měsíce tišri, podle gregoriánského kalendáře tedy připadne na září anebo říjen (například v roce 2014 na 3.-4. října). Jde o jeden z nejvýznamnějších dnů v židovském kalendáři. Tento den totiž odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete a tento den se také Abrahám obřezal[1] a uzavřel tak smlouvu s Hospodinem. Tento den se připomíná dlouhým, více než dvacet čtyři hodin trvajícím půstem a intenzivními modlitbami. Jako jediný den v roce má celkem pět modlitebních časů, během kterých se říkají amidy (modlitby) – Ma'ariv, Šacharit, Musaf, Mincha a Ne'ila. Jedná se o nejsvětější den židovského roku. Jom kipur se nazývá šabat šabaton (שַׁבַּת שַׁבָּתוֹן, šabat šabatů)[2], což jen vypovídá o velikosti tohoto svátku.

Sukot (hebrejsky סוכות, dosl. stany) je židovský svátek, nazývaný také Svátek stánků, Svátek stanů nebo Svátek sklizně – חג האסיף; židovská tradice o něm referuje rovněž jako o čase naší radosti – זמן שמחתינו - který patří mezi poutní svátky. Začíná se slavit 15. tišri, což většinou připadá na říjen, a slaví se sedm dní. První den (v diaspoře první dva dny) je považován za svátek a platí o něm podobná nařízení jako o šabatu, sedmý den se nazývá – Hošana raba – a má svá zvláštní pravidla. Dny mezi prvním, respektive druhým, a sedmým dnem se nazývají – Chol ha-mo'ed (dosl. všední den svátku, polosvátek). O těchto dnech jsou dovoleny určité práce, avšak říkají se zvláštní modlitby, které připomínají zvláštní sváteční atmosféru dnů.

Simchat Tóra (hebrejsky שמחת תורה‎‎, Radost z Tóry) je židovský svátek, jenž se slaví po skončení svátku Sukot a symbolizuje skončení ročního cyklu čtení z Tóry a započnutí nového. V Izraeli připadá na 22. tišri společně se Šmini aceret, v diaspoře se slaví o den později, 23. tišri a je vlastně druhým dnem Šmini aceret.

Chanuka (hebrejsky: חֲנֻכָּה‎‎, doslova „zasvěcení“ nebo „dedikace“), známá také jako Svátek světel, je osmidenní židovský svátek, připomínající zázrak při opětovném vysvěcení druhého Chrámu po povstání Makabejských v 2. století př. n. l. Chanuka se slaví po osm dní, počínaje podle židovského kalendáře 25. dnem měsíce kislev, což podle gregoriánského kalendáře připadá na období od konce listopadu do konce prosince.

Tu bi-švat (hebrejsky ט״ו בשבט‎‎, dosl. 15. ševat) se slaví, jak již název napovídá, patnáctý den měsíce ševatu a bývá označován jako „Nový rok stromů“ (ראש השנה לאילנות‎‎, Roš ha-šana la-ilanot), „Svátek stromů“ (חג האילנות, Chag ha-ilanot) či „Slavnost plodů“. Tu bi-švat připadá většinou na konec ledna případně na začátek února, kdy v Izraeli začínají kvést první stromy (mandlovníky) a označuje začátek nového vegetačního cyklu. Tu bi-švat patří mezi menší svátky. Nevztahuje se na něj zákaz práce a další zákazy nařízené pro šabat, vysoké svátky a poutní svátky. Sváteční charakter dne je naznačen v liturgii vynecháním modliteb tachanun (kajícné prosebné modlitby).

Výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim 27.1.1945

Největší organizovaná vražda Čechů ve druhé světové válce. V noci z 8. na 9. března 1944 nacisté zabili v plynových komorách koncentračního tábora v Osvětimi 3 800 českých mužů, žen a dětí původně z Terezína. Ti patřili do tzv. rodinné sekce tábora, kde se s nimi zacházelo jinak než s ostatními.

Purim (hebrejsky פּוּרִים‎‎, losy, z akkadského pūru, doslovný význam ve smyslu „kostky“ či „hazardní hra“, v českém ekumenickém překladu jako púrim) je nejveselejší[1] židovský svátek připomínající vysvobození perských Židů z intrik zlého vezíra Hamana, který je chtěl 13. adaru 3405 (tj. podle tradice 355 př. n. l.) bezpodmínečně a absolutně vyhubit,[2] jak je zaznamenáno v knize Ester. Název svátku připomíná Hamanovo metání losů, kterými chtěl určit nejvhodnější den pro svůj zamýšlený plán.[3] Mezi sváteční zvyky patří veřejné předčítání knihy Ester, vzájemné se obdarovávání dárky (např. jídlem, pitím), obdarování potřebných či přispění na charitu[4], uspořádání slavnostní hostiny, popíjení alkoholických nápojů a pořádání purimových karnevalů v maskách a kostýmech. Purim je slaven každoročně 14. dne hebrejského měsíce adaru; v přestupném roce až 14. dne druhého adaru. Ve městech, jež měla hradby v časech Jozuových včetně Jeruzaléma je Purim slaven 15. adaru, a to jako Šušan Purim. Jako u všech ostatních svátků začíná Purim se západem slunce předcházejícího dne. Purim patří mezi historické svátky, nemá stejnou svatost jako poutní svátky nebo vysoké svátky, které jsou předepsány přímo Tórou. Během svátku Purim neplatí omezení týkající se práce, jež platí o ostatních svátcích.

Pesach (hebrejsky: פֶּסַח‎‎) je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji). Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví. Připomíná vyjití z otroctví a cestu ke svobodě; zároveň je oslavou probouzení půdy a země. Mimo Izrael trvá Pesach 8 dní, přičemž první dva a poslední dva jsou sváteční (יָמִים טוֹבִים‎‎, jamim tovim, doslova „dobré dny“, „svátky“), při nichž platí obdobná pravidla jako při šabatu s drobnými rozdíly týkajícími se zejména přípravy jídla. Prostřední 4 dny jsou polosváteční (חֹל הַמּוֹעֵד‎‎, chol ha-mo'ed, doslova „všední [den] svátku“), v jejichž průběhu neplatí tak přísný zákaz práce, ale modlitba je slavnostnější s řadou oslavných žalmů. V Izraeli trvá Pesach 7 dní, přičemž první a poslední den je svátek a mezi nimi je 5 dní chol ha-mo'ed. Pesach začíná 15. nisanu a končí 21. nisanu v Izraeli, 22. nisanu v diaspoře.

Jom ha-šo'a (hebrejsky יום השואה‎‎, Den šoa) či Jom ha-zikaron la-šo'a ve-la-gvura (יום הזיכרון לשואה ולגבורה‎‎, Den památky na šoa a hrdinství) je den připomínky šesti milionů Židů, kteří byli zavražděni během holokaustu.

Jom ha-zikaron (hebrejsky: יום הזיכרון‎‎, celým názvem יום הזיכרון לחללי מערכות ישראל‎‎) je den vzpomínek na padlé vojáky Izraele. Slaví se 4. ijaru, v předvečer izraelského dne nezávislosti. Při tomto vzpomínkovém dni se v celém státě ve všech armádních budovách, většině synagog, škol a hřbitovů konají vzpomínkové obřady. Při těchto obřadech (náboženských i sekulárních) se vzpomíná na všechny vojáky, kteří padli při obraně Izraele od 1. arabsko-izraelské války (1948–1949) až do dneška. Rovněž se vzpomíná na všechny oběti teroristických útoků. Státní televize vysílá pořady připomínající padlé a rozhlasové stanice hrají písně s válečnou a protiválečnou tematikou. Zábavní podniky mívají většinou v tento den zavřeno. V osm hodin večer a v jedenáct hodin ráno se pak rozezní sirény a ohlásí dvě minuty ticha za padlé.

Jom ha-acma'ut (hebrejsky: יום העצמאות‎‎) – Den nezávislosti Izraele připomíná vyhlášení nezávislého státu Izrael 14. května 1948 (5. ijaru 5708), kdy vypršel britský mandát na území Palestiny. David Ben Gurion (předseda Prozatimní státní rady) přečetl prohlášení nezávislosti, které bylo podepsáno v Tel Avivu. Připadá-li 5. ijar na pátek, nebo na šabat, přesouvají se oslavy na předchozí čtvrtek. Zákazy pro období omer se ruší. Samotné oslavy začínají obřadem na Herzlově hoře v Jeruzalémě, kde se zapalují pochodně. V synagogách se konají slavnostní bohoslužby (recitace žalmů, veršů z Lecha dodi, všednodenní ma'ariv po svátečním způsobu, zpěv Šma Jisra'el a troubení na šofar) a večer se pořádají ohňostroje a slavnosti po širým nebem. Druhého rána se Jom ha-acma'ut oslavuje veřejnými událostmi. Prezident pořádá recepci pro členy diplomatického sboru a další vážené hosty, dále pak pronese poselství ke Dni nezávislosti v televizi a rozhlase. Předává se Izraelská cena za zásluhy v několika oborech a probíhá písňový festival. Vítěze zvolí publikum. Koná se také světová soutěž v Bibli pro židovskou mládež. Tato soutěž se vysílá v televizi a přitáhne vždy mnoho soutěžících i diváků. V diaspoře se konají bohoslužby díkuvzdání, svátek se slaví například hostinami či koncerty. Roku 1978 při příležitosti třicátého výročí vzniku Izraele vydala Světová sionistická organizace v Jeruzalémě Seder ha-tfilot le-Jom ha-acma'ut (Modlitební pořádek pro Den nezávislosti), který uspořádal rabín Moše Cvi Neria.

Lag ba-omer (hebrejsky ל״ג בעומר, doslova 33. den omeru) je jedním z menších židovských svátků, jejichž slavení nepramení z Tóry. Podle lidové tradice přestali tohoto dne umírat žáci rabiho Akivy, a že 33. dne omeru zemřel i Šim'on bar Jochaj. Tento den připadá v židovském kalendáři na 18. ijar. V diaspoře se konají bohoslužby díkuvzdání, svátek se slaví například hostinami či koncerty. Roku 1978 při příležitosti třicátého výročí vzniku Izraele vydala Světová sionistická organizace v Jeruzalémě Seder ha-tfilot le-Jom ha-acma'ut (Modlitební pořádek pro Den nezávislosti), který uspořádal rabín Moše Cvi Neria.

Jom Jerušalajim (hebrejsky: יום ירושלים , doslova Den Jeruzaléma) je izraelským národním svátkem, který je spojen s připomínkou sjednocení Jeruzaléma v průběhu Šestidenní války v roce 1967. Svátek připadá na 28. ijar a provází jej sváteční ceremoniály v Jeruzalémě.

Šavu'ot (hebrejsky שָׁבוּעוֹת‎‎, doslova „týdny“) je židovský svátek, který připadá na 6. a 7. den židovského měsíce sivan (konec května nebo začátek června). Připomíná den, kdy Hospodin daroval Mojžíšovi Tóru na hoře Sinaj - proto se též označuje jako zeman matan Toratenu (זְמַן מַתַּן תּוֹרָתֵנוּ‎‎, doslova „čas darování naší Tóry“). Jedná se o druhý ze tří poutních svátků, jež jsou hebrejsky souhrnně označovány jako šaloš regalim (hebrejsky שָׁלוֹשׁ רְגָלִים‎‎, doslova „třikrát“). Datum konání svátku se přímo odvíjí od svátku Pesach a následuje bezprostředně po konci počítání omeru. Tóra ukládá počítat sedm týdnů od oběti omer (עֹמֶר‎‎, doslova „odříznuté klasy, snop, snopek“) přinášené na druhý den svátku Pesach a v padesátý den (7 týdnů a 1 den) slavit tento svátek. Toto počítání dnů a týdnů se chápe jako vyjádření přání a očekávání darování Tóry. O Pesachu byl židovský národ osvobozen od svého zotročení faraonem a o Šavu'ot mu byla darována Tóra a stal se národem zavázaným k službě Hospodinu. Šavu'ot má mnoho aspektů, v důsledku čehož je nazýván různými jmény. V Tóře je označován jako Svátek týdnů (hebrejsky חַג הַשָּׁבוּעוֹת‎‎, Chag ha-šavu'ot), Svátek sklizně (hebrejsky חַג הַקָּצִיר‎‎, Chag ha-kacir) či Den prvního ovoce (hebrejsky יוֹם הַבִּכּוּרִים‎‎, Jom ha-bikurim). Mišna a Talmud zmiňují Šavu'ot jako Aceret (hebrejsky עֲצֶרֶת‎‎, slavnostní shromáždění). Jelikož se Šavu'ot koná 50 dní po Pesachu, získal od křesťanů v řadě zemí označení Pentecost (řecky πεντηκόστη, „padesátý [den]“). Podle židovské tradice se Šavu'ot slaví v Izraeli pouze jeden den, zatímco v diaspoře (mimo Izrael) dva dny. Reformní Židé slaví svátek i mimo Izrael pouze jeden den.