15. evropská maccabiáda Budapešť 30.7. – 7.8.2019
S hrdostí Vám můžeme oznámit, že dva členové naší obce – Petr Bělík a jeho patnáctiletý syn Šimon Bělík dosáhli skvělých výsledků ve stolním tenisu.
Spolu s panem Pavlem Rubínem – předsedou ŽO v Karlových Varech získali cennou medaili.
Z původně 42 nominovaných odjelo na 15. EMG v Budapešti 12 reprezentantů ČR ze židovských sportovních klubů:
- Hakoach
- SK Makabi Karlovy Vary
- SK Maccabi Steinitz / SK Maccabi Olomouc
- SK Maccabi Olomouc
kteří zároveň reprezentovali své Obce:
- ŽO Praha
- ŽO Karlovy Vary
- ŽO Plzeň
- ŽO Olomouc
- ŽO Ostrava.
Z pořádaných sportů byly postupně zrušeny i naše „želízka v ohni“ střelba a lukostřelba (nedostatek zájemců(?)), ale i tak šlo o reprezentativní vzorek:
Velký dík patří i České televizi, resp. J. Szántó, díky němu jsme měli prostřednictvím zpravodaje pro SR a Maďarsko šot ve zprávách ČT, kromě toho byl úvodní ceremoniál přenášen v maďarské TV v hlavním vysílacím čase.
Průběžně jsme o výsledcích informovali elektronicky na f/b SK Maccabi Olomouc (https://www.facebook.com/groups/758054381021223/?ref=bookmarks) a e-maily.
V úterý dne 30. 7. 2019 byla ve večerních hodinách (20:30 h) na stadionu Új Nándor Hidegkuti v Budapešti za účasti 2311 sportovců židovského původu ze 42 zemí nejen z Evropy, vč. Izraele, ale i z Jihoafrické republiky, Argentiny, Brazílie, Kanady, Mexika, Uruguaye a USA, zahájena 15. evropská maccabiáda.
- Výsledková listina EMG 2019 - https://emg2019.hu/medal-table
- Pořadí se určuje podle počtu zlatých medailí.
- ČR skončila na nádherném 7. místě a po odečtu dvou mimoevropských zemí na místě 5.
Základy evropských maccabiád byly položeny již na konci první čtvrtiny 20. století a jsme právem hrdi na skutečnost, že právě před 100 lety, v r. 1919, vznikla u nás Unie Maccabi ČSR na zasedání Jüdisches Turnerschaft a 27. 4. 1921 bylo v Karlových Varech rozhodnuto o založení světové unie Maccabi „Maccabi World Union“ za přítomnosti dalších tzv. teritoriálních organizací (TO) z Estonska, Litvy, Lotyšska, Jugoslávie, Polska a Švýcarska. Koncem června r. 1929 se konala 1. evropská maccabiáda v Československu, a to na vítkovickém stadionu v Ostravě za účasti 800 sportovců a tisíců návštěvníků. Co je také velmi důležité pro světové hnutí Maccabi, pak při této příležitosti bylo v Ostravě také rozhodnuto o konání první světové maccabiády v r. 1932 v tehdejší Palestině. V té době ale byly v předválečné ČSR desítky, resp. stovka, židovských klubů a tisíce sportovců. Od r. 1879 do r. 1939 dosáhl počet sportovních židovských klubů u nás čísla 100. Doba ale židovskému sportu přestávala být v 30. letech příznivá. V r. 1930 se ještě uskutečnila 2. evropská maccabiáda v Antverpách, v r. 1932 naplánovaná 1. světová maccabiáda v tehdejší Palestině a v únoru 1933 byla uspořádána 1. zimní maccabiáda v polském Zakopaném s 200 člennou československou účastí! Následně ale po nástupu Hitlera v r. 1933 k moci, začalo být pro Židy všechno mnohem horší. Ještě v r. 1935 se konala v Palestině 2. světová maccabiáda, pár dní po skončení zimní olympiády v Garmisch - Parkenkirchenu od 18. 2. 1936 u nás 2. zimní maccabiáda v Banské Bystrici s 56 československými účastníky. O pár měsíců později ani špičkové německé sportovkyně židovského původu nesměly v srpnu 1936 startovat na berlínské olympiádě, i když mohly vybojovat špičková medailová umístění. Komu se nepodařilo včas emigrovat, přišel většinou o život v koncentračním táboře a válka na další roky utlumila na celém světě nejen židovský sport. Židovský sport prezentovaný na evropské nebo světové maccabiádě byl oživen až v padesátých letech 20. století, kdy byly v řadě států znovu obnoveny nebo položeny nové tradice tohoto sportu, v ČR a SR však až v 90. letech.
Po předchozích maccabiádách, nejen ve Vídni 2011 a Berlíně 2015 (na stejném stadionu jako v r. 1936) tak letos mohla Budapešť opět po 4 letech přivítat účastníky Evropské maccabiády, tentokrát po patnácté. Některé týmy přijely do Maďarska již týden před zahájením, aby se zde zúčastnily ve svých „kempech“ společných tréninků, např. v Debrecenu. Od pondělí 29. 7. 2019 ale byla již většina účastníků akreditována, obdržela své akreditační průkazy a ubytovala se v zajištěných hotelích na různých místech v Budapešti. Podle vzoru světové maccabiády byli účastníci ubytováni podle sportů, takže autobusy je mohly přímo svážet na příslušná sportoviště z jednoho místa a bezpečnost tak byla nadstandardně zajištěna. Dokonce každý účastník byl kontrolován při odchodu z hotelu a před nástupem do autobusu na sportoviště v rámu, příp. následně ručním detektorem a jeho zavazadlo rentgenováno jako na letišti. Totéž se znovu opakovalo i na sportovištích.
K našemu údivu pochodeň nepřinesl maďarský maratonec Peter Hajdu z důvodů neshody s pořadateli (k propagaci této maccabiády běžel od 21. 7. 2019 deset dní z Prahy do Budapešti 533,5 km na denních úsecích 45 až 63 km). Zapálení ohně ale asistovaly: Bývalá gymnastka Agnes Keleti (Klein) nar. 1921, jedna z nejúspěšnějších Židovských sportovkyň všech dob – držitelka 10 olympijských medailí. Začala s gymnastikou již ve 4 letech a v 16 již byla mistryní Maďarska a do r. 1956 tento titul získala 10x. Šoa přežila s falešnými papíry jako služebná v malé vesnici v Maďarsku, maminka i sestra přežily díky R. Wallenbergovi, otec ale zahynul v Osvětimi. Měla startovat na plánované olympiádě r. 1940, ale ta se samozřejmě za války nekonala. Do Londýna na olympiádu r. 1948 z důvodu zranění neodjela, ale to ji nezlomilo a usilovně dále trénovala, aby pak r. 1952 získala v Helsinkách své první 4 olympijské medaile, v r. 1954 na mistrovství světa se stala šampionkou na bradlech a pak v r. 1956 na olympiádě v Melbourne vybojovala další medaile z toho tři zlaté v individuelních disciplinách (prostná, hrazda, přeskok). Ve svých 35 letech se tak stala nejstarší gymnastkou, která na olympiádě vybojovala zlato. Protože v době konání této olympiády proběhla invaze sovětských vojsk do Maďarska, zůstala Agnes s dalšími 44 maďarskými sportovci v Austrálii a v r. 1957 emigrovala do Izraele a totéž zajistila i pro svou matku a sestru. Pracovala pak v tělovýchově nejen na univerzitě v Tel Avivu, ale také ve sportovním institutu Wingate v Netanyi a pro izraelský gymnastický tým do r. 1990. Za svou činnost byla mnohokrát oceněna a uvedena do síní slávy – židovských sportovců v r. 1981, v Maďarsku 1991, do mezinárodní gymnastické síně slávy v r. 2002 a v r. 2017 se stala izraelskou laureátkou v oblasti sportu. Další účastnicí byla J. Polgárová, jedna ze 3 sester Polgárových, reprezentantek židovského a maďarského šachu po celém světě.
Nicméně soutěže začaly v úterý 30. 7. dopoledne ve sportovním areálu Akademie obrany Ludovica – basketbal, badminton i šachy. Z našeho týmu Eliška Richterová (Maccabi Steinitz Praha, v hostování za SK Maccabi Prostějov) zvládla vítězně svou první šachovou partii nad mladým domácím závodníkem a následující dny ji čekali další účastníci soutěže mj. ruský šachový velmistr Novikov, atd. V těžké konkurenci se neztratila, a nakonec vybojovala po dramatických partiích (někdy i čtyřhodinových) výbornou bronzovou medaili v ženách a 11. místo ve smíšené soutěži.
Další den v pátek 2. 8. proběhly soutěže ve stolním tenisu, kde Lukáš Štěpánek (Hakoach) hrál ve smíšeném družstvu s Francouzem a Američanem a naše družstvo v soutěži „open“ ve složení Pavel Rubín (SK Maccabi Karlovy Vary), Petr a Šimon Bělíkovi (SK Maccabi Olomouc). Naši po řadě utkání s členy dalších týmů vybojovali krásné druhé místo a tím i stříbrnou medaili. Tato medaile byla o to cennější, že v našem družstvu bylo věkové rozpětí od 15 do 71 let, ale všichni věřili, že právě patnáctiletý Šimon Bělík rozhodující body pro družstvo získá! Záporem ale bylo, že všichni členové družstva mohli následně bojovat také jen ve skupině open, kde soutěžili i profesionálové z Francie a Německa, a to z velmi kvalitních lig, kde hraje mnoho reprezentantů. To, že nakonec v soutěži jednotlivců v této skupině Šimon Bělík (SK Maccabi Olomouc) porazil v rozhodujícím zápase francouzského profesionála a vybojoval bronzovou medaili, bylo velkým úspěchem. Sklidil tak zasloužilý obdiv nejen stolních tenistů ale i dalších účastníků této maccabiády a je tak velkým příslibem do budoucna. Neztratil se ani s Litevkou ve smíšené 4hře, kde obsadili 4. místo.
Odpoledne 2. 8. proběhla neuvěřitelná akce, kdy bylo odpoledne ze svých hotelů za mohutné policejní a armádní asistence svezeno autobusy přes 3 tisíce sportovců, doprovázejících členů a funkcionářů do Velké synagogy na Dohány utca, kde proběhl krátký program spojený jak se vzpomínkou na ¾ milionu během Šoa zavražděných maďarských Židů, tak i s perspektivou rozvoje Židovského sportu završený společným zpěvem Hatikvy, což ve všech zanechalo obrovský a doživotně nezapomenutelný dojem.
Pouze v sobotu - neděli mohli účastníci EMG2019 využít volného dne a navštívit nejen některé místní památky – muzea, galerie atd., a to na akreditaci účastníka EMG2019 se slevou, muzeum Holocaustu zdarma. Mnozí jsme také navštívili památník obětí zavražděných příslušníky Strany šípových křížů – nyilášovců (szálášovců) na nábřeží Dunaje nedaleko parlamentu. Je až neuvěřitelné jak tako antisemitská a původně opoziční parlamentní strana, která získala přes 300 tis. hlasů a 29 mandátů v r. 1939, dokázala svými zfanatizovanými ozbrojenými příslušníky ve velmi krátké době povraždit desetitisíce maďarských Židů po sesazení M. Horthyho v říjnu 1944… Protože majetek obětí si rozkradli a na nábřeží zůstali jen jejich boty, je právě tento památník pojat jako ze železa odlité a k nábřeží připevněné kopie bot jejich obětí – od dětských botiček až po ty hodně sešlapané boty starších lidí. Přesto, že se jednalo výhradně o vraždění Židů, na železných deskách vsazených do dlažby u tohoto památníků není o Židech žádná zmínka…
V sobotu 3. 8. ve 22:40h byl odstartován půlmaratón, kterého se zúčastnila nejen Jana Žáčková (SK Makabi Karlovy Vary), ale i Matan Fuks (Hakoach) s aspirací na medaile. V půlmaratónu jak Jana, tak i Matan vybojovali druhá místa a tím i stříbrné medaile. Tento běh také absolvovali jako součást své soutěže účastníci maccabimen/women – v maďarské variantě triatlonu. Pořadatelé několikrát měnili podmínky zejména v cyklistice a plavání a přes řadu připomínek a protestů měli účastníci této soutěže možnost asi jen 4 h spánku, protože po doběhu půlmaratónu museli ráno na autobus, který je odvezl na cyklistickou část. Ta byla změněna z trialu na silnici (takže nejen jiné kolo, ale i jiné podmínky). V půlmaratonu i v maccabimen startoval David Steiner (Hakoach), který byl v půlmaratonu vyhodnocen na krásném 5. místě, ale v maccabimen si to poslední den soutěží vynahradil v plavání i celkově.
V neděli 4. 8. odpoledne mohli plavci konečně poznat plavecký areál Alfréda Hajóse na Margaretině ostrově. Předchozí tréninky byly totiž organizovány v areálu Ludovica, kde je sice pěkný, ale jen 25m krytý bazén, na rozdíl od soutěžního 50m. Původně byl na neděli plánován jen trénink, ale pořadatelé nějak opomenuli, že poslední soutěž by se tak konala až v úterý odpoledne a vlastně by plavci nemohli stihnout závěrečný ceremoniál a zakončení EMG. Teprve po našich připomínkách byl celý plavecký program posunut o jeden půlden, takže i na neděli odpoledne. Vzhledem k počtu účastníků se plavalo bez finále přímo na čas, který pak určil medailové pořadí. Zvlášť byli vyhodnocováni účastníci evropští a mimoevropští a samozřejmě zde byla řada dalších skupin juniorů i masters rozdělených do několika věkových skupin. Hned v úvodní disciplíně 50 m volný způsob (VZ) startovali oba naši účastníci Philip Eisner (Hakoach) a Roman Gronský (SK Maccabi Olomouc) ve skupině Masters 60+, tj. ve skupině mužů starších 60 let. Hned první disciplina tak přinesla oběma našim plavcům medaile, kdy Philip vybojoval zlatou a Roman stříbrnou medaili. Tentýž den startoval ještě Philip v disciplíně 200 m motýlek (M), kde vybojoval svou další zlatou medaili (Roman nestartoval), ale v poslední disciplině nedělního programu startovali opět oba dva na 800 m VZ. Zde s přehledem zvítězil Roman před Philipem, kdy další plavci zůstali daleko za nimi. Takže po prvním dnu, respektive půldnu plaveckých soutěží měli Philip 2 zlaté a 1 stříbrnou a Roman 1 zlatou a 1 stříbrnou. V pondělí 5. 8. dopoledne a odpoledne startovali oba naši plavci v řadě dalších plaveckých disciplin. V disciplínách 400 m VZ a 200 m osobní polohový závod (OPZ) vybojoval Roman další dvě zlaté medaile a připojil k nim stříbro na 50 m motýlek a 100 m VZ, kde zvítězil Philip. Poslední den plaveckých soutěží v úterý 6. 8. dopoledne završili oba naši reprezentanti výlov medailí z bazénu – Roman vítězstvími na 200 m VZ a 50 m znak a Philip vítězstvím na 100 m motýlek.
Úplně závěrečnou disciplínou v plaveckém bazénu byl 1500 m VZ, kam pořadatelé kromě plavců zařadili i účastníky závodu maccabimen, kteří tady nestartovali oproti zvyklostem v přírodní vodě. Zde jsme měli také své medailové želízko v ohni – Davida Steinera (Hakoach), který byl hodnocen i jako plavec extra na 1500 m VZ. David vyhrál 1500 m volný způsob a získal tak zlatou medaili. Půlmaraton měl velmi dobrý, ale ztratil na cyklistice, kde byl nešťastně vylosován do špatně spolupracující cyklistické skupiny. I když v plavání smazal většinu své ztráty, pak nakonec pár vteřin ke zlatu chybělo, ale i tak vybojoval krásnou stříbrnou medaili v maccabimen.
Celkem tak v plavání získali Roman 5 zlatých a 3 stříbrné a Philip 5 zlatých a 1 stříbrnou medaili, David 1 zlato, tj. 15 plaveckých medailí z celkem 21 medailí vybojovaných českým týmem na 15. Evropské maccabiádě. Přehled našich medailistů podle úspěšnosti:
- R. Gronský, plavání masters 60+ 8 medailí - 5 zlatých a 3 stříbrné:
- Zlaté: 800 m VZ, 400 m VZ, 200 m VZ, 200 m OPZ, 50 m Z;
- Stříbrné: 50 m VZ, 50 m M, 100 m VZ
- P. Eisner, plavání master 60+ 6 medailí - 5 zlatých a 1 stříbrná
- Zlaté: 50 m VZ, 100 m VZ, 50 m M, 100 m M, 200 m M
- Stříbro: 800 m VZ
- D. Steiner – 2 medaile
- zlato 1500 m VZ
- stříbro maccabimen
- J. Žáčková: stříbro - půlmaratón ženy
- M. Fuks: stříbro – půlmaraton muži
- Pavel Rubín/Petr Bělík/Šimon Bělík: stříbro open družstva stolní tenis
- Š. Bělík: bronz - open stolní tenis
- E. Richterová bronz - šach ženy
V soutěži národů medaile získalo 35 ze 42 zúčastněných zemí, a kde se nejprve hodnotí zisk zlatých medailí, jsme obsadili za daleko početnějšími a silnějšími výpravami sedmé místo, s průměrem 1,75 medaile na člena výpravy. To je jeden z nejlepších průměrů ze všech na této maccabiádě zúčastněných zemí a také největší úspěch české účasti od 90. let, ne-li v historii maccabiád vůbec.
- místo obsadily USA se 155 medailemi (75 zlatých/43 stříbrných/37 bronzových), před Maďarskem se 100 medailemi (49/28/23) a Německem se 101 medailemi (41/30/30), následovala Velká Británie s 83, Litva s 62, Jihoafrická republika s 68 a na sedmém místě naše republika s 21 medailemi, před Švédskem, Francií, Švýcarskem, Itálií. Na 17. místě se v počtu získaných medailí umístili naši nejbližší sousedé ze Slovenska se ziskem 6 medailí (4/2/0), z nichž většinu vybojoval jejich nadějný junior K. Gálik v plaveckém bazénu. Se slovenskými i dalšími účastníky jsme byli v denním a velmi přátelském kontaktu a po celou dobu maccabiády nedošlo ani v týmu ani se soupeři k žádným rozmíškám.
Kromě výše uvedených medailistů máme mimo hlavní soutěže také z Maccabi Fun Run 2 medaile: J. Žáčková zlatou a D. Steiner stříbrnou.
Maccabiádu v Budapešti zajišťoval velký organizační výbor, kde jen např. 15 lidí koordinovalo práci stovek dobrovolníků, další pak finance, ubytování, soutěže, logistiku, dopravu, bezpečnost, atd. Vložné ve výši € 990/účastníka požadované organizátory krylo jen část vynaložených prostředků, které činilo přes € 4000/účastníka. Unie Maccabi ČR uvítala významnou a podstatnou finanční podporu Federace Židovských obcí, ale i další finanční podporu Židovských obcí Karlovy Vary, Plzeň, Praha, Olomouc, Ostrava, Židovských sportovních klubů Makabi K. Vary, Hakoach, Maccabi Brno a Maccabi Olomouc, městských společností (CISO) a kraje Olomouckého, některým sportovcům podle míst jejich bydliště i materiální spolupráci firem Meopta Přerov, Sellier Bellot, Vlašim a R. Jelínek, Vizovice. Nelze zapomenout i na finanční pomoc EMC, který pokryl finančně poskytnutou slevu.
Do budoucna je nutno ovšem uvažovat o úzké spolupráci s vrcholovými státními institucemi i Českým olympijským výborem, protože již za dva roky bude světová maccabiáda v Izraeli, dtto s firmami či jejich seskupeními, jako je např. ČISOK. Pro účast našeho týmu v Izraeli je také nutno již nyní hledat nadějné talenty zejména v juniorských kategoriích, protože i světoznámý plavec Mark Spitz - držitel 7 zlatých olympijských medailí z r. 1972 získal první mezinárodní zkušenosti právě na předcházející maccabiádě.
To, kde bude za čtyři roky 16. Evropská maccabiáda je ještě otázkou. Usiluje o ni nejen Bělorusko s pouhými 3 medailemi (2 zlatými a 1 stříbrnou) - 22. místo v medailovém žebříčku v Budapešti, ale rozhodující bude zejména státní podpora. Ta byla v Maďarsku enormní a bude i v budoucnu těžko souměřitelná s jinými zeměmi. I u nás zvažujeme upořádání evropské maccabiády, a sice současně ve dvou městech propojených dálnicí, s dobrou sportovní i dopravní infrastrukturou – v Olomouci a Ostravě (pořadatel 1. evropské maccabiády), kde je velmi kvalitní sportovní i organizační zázemí se studenty univerzit a s řadou zkušeností v pořádání velkých sportovních akcí a navíc řada sportovišť tam je ve vzdálenosti chůze z kampusů. Také lze využít pro zámořské výpravy mezinárodní letiště v Mošnově, Vraclavi a Katowicích.
Poděkování patří těm, bez kterých by se to celé nezrealizovalo:
- Unie Makabi ČR
- Federace židovských obcí
- Židovské sportovní oddíly
- Židovské obce
- Donátoři
- Realizační tým
- Česká televize.
Psáno nejen pro Chajejnu, měsíčník ŽO Olomouc, 16. 8. 2019, ale i pro výše jmenované donátory jako zpráva.
Ing. R. Gronský
