Židovské svátky

Roš ha-šana (Nový rok)

Připadá na první den židovského měsíce tišri a je prvním dnem židovského kalendářního roku. Podle gregoriánského kalendáře připadá na rozhraní měsíců září-říjen. Je počátkem deseti dnů pokání (Jamim nora’im), které vyvrcholí na Jom Kipur – Den smíření.

Jedním z nejvýznamnějších prvků tradiční bohoslužby je troubení na šofar, beraní roh. Židovský Nový rok, na rozdíl od Jom kipuru, se neobejde bez svátečních jídel. Med a jablka symbolizují naději a tradiční novoroční pozdrav Šana tova u-metuka, tedy sladký nový rok.

Jom kipur (Den smíření)

Jedním z nejdůležitějších předpisů na Jom kipur je půst, drží se od západu slunce do setmění následujícího dne. Příkaz lze porušit v případě ohrožení života. Půst se také nevztahuje na děti. Roš ha-šana a Jom kipur jsou označovány jako Vysoké svátky.

Sukot (Svátek stánků)

Sedmidenní poutní svátek, který následuje po Jom kipur, je oslavou sklizně úrody. Staví se provizorní přístřešky, tzv. suky, které symbolizují pobyt Izraelitů v poušti při cestě z egyptského otroctví. Liturgie předepisuje při ranní bohoslužbě uchopit tzv. arba minim, čtyři druhy: lulav (palmovou ratolest), etrog (citrusový plod), hadas (myrtu) a aravu (vrbu), a zamávat jimi na všechny světové strany. Každá z těchto rostlin má symbolický význam.

Chanuka (Svátek světel)

Osmidenní svátek připomínající znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu. Ve 2. stol. př. obč. l. syrský král Antiochus Epifanes IV. znesvětil jeruzalémský chrám obětováním prasete, což vedlo k vypuknutí Makabejského povstání. Po vítězství Makabejských byl chrám očištěn a na místě zapáleno svícen, jež hořel 8 dnů, ač olej měl stačit jen na den jeden. Tento zázrak dal svátku jméno Svátek světel. V rodinách se zapalují osmiramenné svícny, jedí se jídla, která obsahují olej: placky, koblihy.

Tu bi-švat (Nový rok stromů)

Jarní svátek, který oslavuje nově vznikající život, v Izraeli je zvykem sázet stromy. Je zvykem jíst 15 druhů ovoce např. datle, fíky, svatojánský chléb.

Purim (Svátek losů)

Nejveselejší svátek v židovském liturgickém roce. Oslavuje záchranu Židů v Perské říši před Hamanem. Název Purim připomíná metání losů, kterým chtěl Haman určit vhodný den zamýšleného masakru. O tomto svátku se předčítá Kniha Ester. Pořádají se karnevaly a jí se speciální pečivo nazývané Hamanovy uši.

Pesach (Svátek nekvašených chlebů)

Osmidenní poutní svátek, který se vztahuje k odchodu Židů z Egypta. Po deseti ranách, jež seslal Bůh na Egypťany, když faraon odmítal propustit Židy ze svého područí, konečně dostali souhlas k odchodu. Po celou dobu svátku se jí pouze nekvašené pečivo – macesy. Oslavě předchází půst prvorozených, je nutno připravit i dům, který se musí očistit od chamecu (všeho kvašeného a kynutého). Pro stravování o Pesachu platí ještě přísnější pravidla než v průběhu roku. V předvečer svátku se koná rodinná oslava (seder), při které se předčítá Hagada (příběh o východu z Egypta).

Šavuot (Svátek týdnů)

je také poutním svátkem, slaví se 7 týdnů po Pesachu. Je slavností sklizně, kdy se přinášely do chrámu obětiny prvního ovoce. Synagogy jsou zdobeny zelenými větvičkami, aby se zdůraznil zemědělský význam svátku. O tomto svátku se slaví i darování Tóry na hoře Sinaj. Protože Tóra je přirovnávána k mateřskému mléku, ze kterého pramení moudrost, je zvykem jíst mléčná jídla: tvarohové koláče, palačinky s tvarohem apod.

Tiš’a be-av (devátý av)

se vztahuje ke zboření jak prvního (roku 586 př. o. l.), tak i druhého jeruzalémského chrámu (roku 70 obč. l.). Tento den je dnem půstu a je spojován s mnoha tragediemi v historii židovského národa. Odedávna je však také spojován s nadějí v obnovu národa.